KPOP is my world. I love that world.

Budu na tebe čekat... 4

31. května 2013 v 22:43 | Yuki |  Budu na tebe čekat... (completed)
Svět se zbláznil! Yuki napsala 4 díl povídky. Pochybuju, že si ji ještě vůbec někdo pamatuje, jelikož 3. díl byl vydán někdy, ehm..v říjnu? Přiznám se, chtěla jsem... spíš jsem nechtěla pokračovat, nevěděla jsem jak dál. Nevím co se stalo, jestli jsem se přetransformovala v chlapa nebo co, ale v hlavě mi to nějak ruplo, blik, cvak a utřídily se mi myšlenky. Neuvěřitelné! Tak skvělý pocit jsem už dlouho nezažila. Ale musím říct, že mi bylo i líto jen tak vyhodit tenhle psychoblábol a když jsem pak viděla, že to někdo čte... Tak jsem to prostě napsala. Ale neručím za kvalitu. Dnes jsem rozbila zrcadlo a Yukina je tak trochu pověrčivá! of course! Tak.. je tu dlouho slibovaný díl! A já už jdu jen konečně spat! Oyasuminasai! :)

Fandom: B.A.P
Couple: Zelo/Jongup
Žánr: boys love/drama/a little romance




Prázdnou, tmavou ulicí se rozléhal tichý šum vzdáleně jedoucích aut, těžké, dešťové kapky, jak dopadaly na již kalužemi pokrytou asfaltovou silnici a něčí kroky. Pomalé, skoro by se daly přeslechnout, vzhledem k tomu městskému orchestru. Kroky se zpomalovaly, snad už to ani nešlo, a pak zastavily úplně. Uprostřed snad nekončící ulice postával menší, hnědovlasý chlapec. Stál s hlavou sklopenou, mokré pramínky vlasů mu spadaly do tváře, oči zavřené, ústa lehce pootevřená, těžce oddechoval. Únavou, vyčerpáním? Ne, zoufalstvím. Jeho myšlenky, které se mu honily hlavou nedokázaly směřovat jinam, než k událostem dnešního rána. "N-Nemiluji tě…", ta zatracená věta, která vyšla z jeho úst a změnila mu život… Vždy jak mu v hlavě zazněla ona dvě slova, měl pocit, jakoby si zasadil rozžhavenou čepel dýky přímo do srdce a rozerval si jej tak na kusy. A pak…jeho pohled. Pohled toho stvoření, do kterého byl blázen. Pohled ve kterém se odráželo tolik utrpení a žalu. Tolik křivdy…

Tvář se mu zkřiví bolestí. Neudržel se. Nešlo to už v sobě dusit. Nahlas zavzlykal. Ruce pevně semknul v pěst a přiložil si jej ke spánkům. Zhluboka se nadechl a.."Jongupeee! Ty idiote! Proč si to udělal?" nahlas zařval, až se mu do očí nahrnulo pár slz. Hořkých, plných bolesti. Proč? Ano, tak proč to udělal? Ze strachu? Kvůli hloupým předsudkům, nesmyslným názorům? Racionální myšlení zvítězilo? Těžko! Kdyby bylo racionální, tak teď nestojí někde uprostřed opuštěné ulice, ale je úplně jinde. Kdekoliv, bylo by mu jedno kde, hlavně že by byl se Zelem. Ale teď… Ten prázdný pocit, který cítil se šířil celým jeho tělem, jak ničivý virus, zbavoval ho vědomí a otupoval mu mozek. Snad jen dobře. Nechce už na to myslet. Nechce myslet na nic. Nejraději by se na místě rozplynul, vydechl naposledy. Skončil to trápení! Už teď má pocit, že jeho duše spočívá někde na cestě k zešílení a věčným zatracením. Na cestě plné bolesti, kterou si zvolil sám. Tak učinil svým rozhodnutím, unáhleným, které už nemohl vzít zpátky. Co se stalo, stalo se a on teď proklínal svou duši, proklínal sám sebe. Nenáviděl se.

"Ach Zelo…" tiše vzlykl a nechal své slzy, aby mu dopadly na tvář. Bylo to už jedno. Nemusel se přetvařovat, dělat že se nic nestalo. Mohl se už konečně vybrečet. Tady, kde je prázdno a pusto a jediní svědkové jsou mokré krysy, skrývající se v temných koutech a dešťové kapky, jež mu dopadaly na tvář a smívaly tak jeho slzy, jakoby chtěli zakrýt ty důkazy a zároveň ho ukonejšit. Marně. Jak moc láska bolí. Dá se říct, že ji nikdy předtím nepoznal. Až teď, když už je pozdě si uvědomil, že opravdu miluje. Miluje ho a přesto mu lhal. Do očí… Sám nechápe, jak mohl být tak bezcitný, tak krutý. Snad nevěděl co dělá, nebyl zcela při smyslech, jinak by si uvědomil, co provedl. Pozdě. Příliš pozdě plakat nad rozlitým vínem, nad tím, co už je minulostí. Chce to jí dál. Zapomenout na to vše, co se stalo, obrátit list a začít znova. Ale… jak by mohl? Jde to vůbec? Denně se bude se Zelem vídat, bude s ním mluvit, bude s ním jíst, tančit, trávit hodiny ve studiu, v jedné místnosti a s každým pohledem na něj, se mu budou vracet vzpomínky, plné bolesti, hořkosti, na to, jak se jejich rty spojily, na to jak mu lhal do očí…. Vzpomínky, které bude chtít vymazat, ale nepůjde to. Je to nemožné. Už to nikdy nebude jako dřív. Nelze to vrátit do starých kolejí. Nejde to, nechat to plavat a doufat, že časem se zase vše urovná. Jak dlouho by musel čekat? Měsíc, rok, dva, tři? Nebo celý život? Žít celý život s tím, že lhal o svých pocitech člověku, kterého skutečně miloval? Celý život se trápit a vyčítat si to? Je to to, co skutečně chtěl? Nemůže zapomenout. I když už uběhne nějaká doba, ty staré rány zůstanou a budou tam už navždy. A Zelo… opět se mu vybaví jeho výraz, ta tvář, oči zalité slzami a jeho srdce zase pocítí bolest, ono bodnutí. Opustil ho, zanechal ho v dormu, jen tak. Jako by mu na něm nezáleželo. Jako by ho odhodil, jak uschlý kvítek. Jak laciný krám! Má vůbec nějaké city? Co je to za člověka?! Ani k toulavému psovi by se tak nezachoval!

"Zelo…" povzdychne si a na chvíli se obrátí zpět, směrem odkud přišel. Jak moc by ho chtěl teď vidět, říct mu pravdu, vysvětlit to. Ale, nejde to. Nemůže. Jediné co teď může, je utápět svůj žal ve skleničkách alkoholu. Jongup se otočí, chvíli jen stojí na místě a hledí před sebe. Netuší, jak se sem dostal a najít zas cestu zpět zabere asi nějaký čas. No a co? Vlastně to vůbec nevadí, možná že se to i hodí. Stejně už dnes nemá nic jiného v plánu. Rukávem si setře slzy z očí, strčí ruky do kapes a vydá se zpět, směrem do města, do civilizace. Jde pomalu, nespěchá. Nejraději by už dnes ani potom do dormu nedošel. Jen by zůstal někde v baru a objednával si jednu skleničku za druhou, dokud by se v hodně špatném stavu nesvalil pod stůl a nechal osud, ať si už dělá co chce. Myšlenka dost děsivá, ale v tuhle chvíli, je to to nejlepší, co může udělat, čeho je schopný… A je to mnohem lepší, než zůstat tady. Stát někde v prázdné ulici, opuštěné části města, sám neví kde, sám neví ani jak dlouho už tu je. Kolik minut, nebo hodin už tu jen postává a svými myšlenkami se pomalu a bolestivě ničí, skoro až zabíjí. Potřebuje vysadit svůj mozek z provozu. Na chvíli jej umlčet a co je na to lepší, než sklenka dobrého alkoholu?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | 3. června 2013 v 13:46 | Reagovat

Super povídka, skvěle napsaná, jen tak dál. Konečne jsem se dočkala pokračování ^_^.

2 Chiyo.sama(×ω×)™ Chiyo.sama(×ω×)™ | Web | 3. června 2013 v 13:52 | Reagovat

wau, no konečně jsem se dočkala.D

3 Yuki Yuki | 5. června 2013 v 19:40 | Reagovat

Gomawo ^^

4 Jae Mi Jae Mi | 15. června 2013 v 21:22 | Reagovat

Och, super povídka, už dlouho jsem se do něčeho tak nevžila ^^

5 Barica Barica | E-mail | Web | 24. července 2013 v 23:09 | Reagovat

Myslím, že jsem se právě zamilovala do onoho nového žánru zvaného PSYCHOBLÁBOL. Tvoje psychobláboly jsou naprosto skvělé a úžasné! ^^
A tak se jdem po chvilce filozofování a mozkového hloubání a dloubání konečně ožrat. Super xDA naval další díl, zlatko... Je velice netrpělivě očekáván, to si pamatuj ;)

6 Hotaru Hotaru | Web | 30. července 2013 v 16:29 | Reagovat

No, vzhledem k tomu, že poslední díl byl na konci května... tak udělej Hotaru radost a napiš další díl T-T Prosíím. Píšeš vážně úžasně. Strašně se mi líbí, jak popisuješ ty pocity.
Takže, zlato, naval mi další díl a budu tě milovat... nechej to tahle a zjistím si, kde bydlíš :3

7 Miu Miu | 19. října 2013 v 21:04 | Reagovat

Kozo!!! Já.Tě.Nesnáším! Hnusná! Malá! opovaž se !!! jdu číst!!!

8 Yuki Yuki | Web | 20. října 2013 v 11:28 | Reagovat

[7]: Hele, hele klid! :D Já si to všechno prostě nemůžu odpustit, musím si je trochu potrápit ^^
Oh my a já tě zbožňuju! :* No ty počkej v létě, tě vykastruju za to tvoje nadávání :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama